Věřím, že všichni přirozeně inklinujeme k uzdravení a růstu, který se objevuje, když máme podporu, která to umožňuje. Společně se svými klienty sledujeme minulé a současné vzorce, rozbalujeme je, a hledáme v nich smysl. Nové povědomí o naší situaci pak přináší širší výběr a otevírá nové možnosti.

Společně s klienty prozkoumáváme přesvědčení, která o sobě mají. Toto přesvědčení o sobě si vytváříme sami, mnohdy skrze poselství od našich rodin a těch, kteří jsou nám blízcí, nebo na základě určitých životních událostí. Přesvědčení o našich kompetencích, schopnosti ovlivňovat ostatní, o naši oblíbenosti nebo životní okolnosti ovlivňují mnoho rozhodnutí a to, co si myslíme, že je pro nás možné. Společně zkoumáme, jak tato přesvědčení ovlivňují současný život, pocit pohody, naděje a touhy. Při bližším pohledu na tyto procesy jsme schopni rozhodovat o tom, jak chceme žít, o hodnotách, které chceme přijmout, a o těch, které již nejsou užitečné ani smysluplné. Jedním z cílu mé práce je pak umožňovat klientům, aby mohli  reagovat na životní výzvy s větší flexibilitou a větším pocitem vlastní hodnoty.

Mnoho mých klientů se potýká s matoucími a někdy znepokojujícími myšlenkami, pocity nebo chováním. Někteří se cítí zaseknutí a nedokáží se pohnout kupředu. Společně zkoumáme nové perspektivy, které jim pomáhají žít způsobem, který je více sladěn s tím, kým ve své hloubce skutečně jsou.

V průběhu let se Gestalt terapie vyvinula a vyrostla v hluboce soucitnou terapii založenou na vztahu. Jedním z jejich rysů je rovnostářství; terapeut se účastní jako plnohodnotná osoba a komunikuje s úplnou osobou klienta. Léčení probíhá prostřednictvím tohoto vztahu mezi dvěma lidmi, nikoli tam, kde se terapeut skrývá za roli "autority". Jedním z hlavních principů Gestalt terapie je paradoxní teorie změn. Teorie tvrdí, že čím více se snažíme změnit, tím více zůstáváme stejní: že se neměníme odmítnutím sebe sama. Místo toho je paradoxně skutečná změna možná, když jsme si vědomi, jak se věci v daném okamžiku mají a přijímáme je jak jsou. Přijetí není rezignace - je to potvrzení toho, jak se skutečně cítíme, myslíme a zažíváme, což nás vzdaluje od našich přesvědčení o tom, jak bychom se měli cítit nebo chovat. Hodně našich zkušeností se zmatkem, pocitem zaseknutí nebo kritiky vůči sobě se odvíjí od našeho posuzování, nebo z toho, že nevíme, co vlastně cítíme a co si myslíme. Když se pokoušíme žít podle svých "potřeb", skončíme zmateni a cítíme se bezmocní. Nedůvěřujeme si a máme všudypřítomný pocit, že na nás něco není úplně v pořádku. Při práci s paradoxní teorií změn se "vrátíme", vybudujeme si pevnou základnu a silnější postavení, abychom mohli prozkoumat nové možnosti. Trvalá změna nemůže nastat, dokud nepřijmeme sami sebe takového, jací jsme, se všemi našimi lidskými vadami a obtížemi. Poskytuji prostředí, kde moji klienti mohou být bezpečně tím, kým jsou, kde můžeme společně zkoumat, jak to je, a objevovat nové možnosti